Ministerstvo Kouzel

Katie se do země propadá plus banner pro Claire.

27. listopadu 2011 v 22:01 | Wish Katie
Zdravím vás, Mudlové i kouzelníci, dlouho jsme se neviděli, že?

Každopádně jsem konečně odeslala nejdůležitější obálku tohoto... roku, takže mám konečně padla! Již žádná esej na bezmála tisíc slov, kdepak. Teď už jen ty povídky, moji miláčkové, na které jsem neměla čas.
Tento týden to zde chci opět rozjet.
A začněme rovnou něčím, co mi úplně vypadlo, za což se opravdu stydím a omluvám.

Gutta cavat lapidem non vi, sed saepe cadendo...

20. října 2011 v 19:36 | Wish Katie
Aneb: Katie neví, kam dřív skočit, oči drží otevřené jen silou vůle a ze všeho nejraději by utekla někam na Havaj.

Opravdu se moc omlouvám, že povídky stagnují, teď ale vážně tvrě pracuji na nové kapitole Deníku, musím to opět rozjet. Taky makám na 'Nočních můrách', jednorázovky snad příjdou časem.

Věc se má takto: Ne, nebudu se vymlouvat na školu, tu stíhám. Víceméně. Tedy, nad latinou musím sedět hoďku denně, abych se vyhnula smrti (paní profesorka je opravdu děsivá, když místo 'locus - locí' napíšete 'locus - locií') a přepisuji si asi patnáct A4 stránek z českého jazyka, jelikož (shodou okolností stejná) paní profesorka je opravdu Mozkomorka, co seká rány pod pás. A to jsem nikdy o žádném profesorovi neřekla.

Světla, kamera... jedem!

31. srpna 2011 v 21:50 | Wish Katie
Na place se rozhostilo naprosté ticho. Falešenými dveřmi do místnosti vstoupila vysoká osoba s oříškově hnědýma očima.
"Hermiono!" neudržela se Katie, blonďatá bohužel-ne-čarodějka, která se v oné vypolstrované místnosti s jediným malinkým okýnkem nahoře začala nudit. "Já věděla, že příjdeš, že mě zachráníš!"
"Na mě je přeci spoleh, ne?" usmála se slečna Grangerová. "A teď. Proč jsi zase tady? Měla jsem dojem, že od posledně se už nikdy nevrátíš -"
"Za to mohla sestra! Já... já... Však víš! Měla jsem ten blog ráda, trvalo mi skoro 'roky', než jsem si všechno nastavila, vyzdobila jako v pokojíčku, a pak příjde ona, zjistí adresu a... začne mi peklo."
 
 

Reklama