Je to jenom sen - 3: Druhého května

30. října 2011 v 14:40 | Wish Katie

Ginny byla nyní vzhůru necelých deset minut. Zprvu si plně neuvědomovala, co ji vůbec v tuto pozdní - nebo lépe řečeno 'brzkou' - hodinu donutilo otevřít oči. Přetočila se tedy na druhý bok a spatřila Harryho, svého manžela, který se s tichým sténáním neustále převaloval ze strany na stranu.


Nepamatovala si, kdy přišel domů. Tušila jen, že to nemohlo být dlouho potom, co se ona sama odebrala ke spánku. Jeho povolání mu zkrátka nedovolovalo být doma vždy před večeří.

Opatrně natáhla paži k Harryho čelu, aby mu z něj odhrnula vlasy, které mu padaly do očí; chtěla chvilinku počkat, než začne jednat. Nebylo tomu poprvé, co měl nějaký ten zlý sen. Věděla, že se v některých případech po chvíli sám uklidní.

Sotva se jej ale konečky prstů dotkla, rychle ucukl. Čelo měl horké, leskly se na něm kapičky potu.

"Harry?" odhodlala se ho tichounce oslovit. Kdesi v jejím nitru se začal utvářet onen dobře známý uzlíček nervozity.

Černovlasý muž snad až bolestivě pevně stiskl prostěradlo, klouby mu tím tlakem zbělaly.

"Ne -" zasténal, "Ne-nedělej to…" pokračoval tiše, hlasitost se ale zvyšovala; jako by promlouval k nějakému neviditelnému protivníkovi. Opět sebou začal házet, obličej se mu zkřivil v bolestné, vyděšené grimase.

"H-Harry," zamumlala znovu Ginny, na posteli se posadila a opatrně rukou stiskla Harryho třesoucí se paži. "To nic, nic se neděje," mumlala nesrozumitelně; když se jí ale až vyděšeně vysmekl, začala se sama trochu bát.

Rychle se otočila k nočnímu stolku, sebrala z něj čistý kapesníček a namířila na něj hůlkou.

"Aguamenti," zašeptala. Ujistila se, že onen kousek látky zůstane vlhký a studený. Poté roztřesenou ruku pomalu vztáhla zpět k Harrymu.

"Ne, ne, ne, ne!"

Jeho výkřiky i přes zaťaté zuby nabíraly na intenzitě, začalo pro ni být těžké je poslouchat.

"No tak, Harry, miláčku, ššt," mumlala, zatímco kapesník přikládala, druhou rukou vší silou stiskla jeho cukající se předloktí.

"Přestaň! Ginny - Ginny -" rusovlásce se bolestně sevřelo srdce, Harryho naléhavý hlas jí zněl jako ozvěnou v uších. "Omlouvám se! Prosím…" poslední slovo opět téměř vykřikl.

"Ššt, Harry, nic se neděje, jsem tady -" musela o něco víc zpevnit stisk, když sebou Harry opět trhnul, snažil se jí vysmeknout. Mezitím, co jednu ruku měla spolu s kapesníčkem přiloženou na jeho čele, palcem druhé podvědomě přejížděla po zlatém kroužku na Harryho prsteníčku.

Nechtěla panikařit, ale Harryho dech byl moc rychlý, moc mělký.

"Fre-Frede…" vysoukal ze sebe ještě naléhavějším hlasem. Ginny zmrzla v půlce pohybu; cítila, jak se jí do očí tlačí slzy. Přestože už tomu byly čtyři roky, byla rána dosud moc čerstvá. "Omlouvám se! Ne - Ne, Remusi - Tonk… Tonksová - já - nechtěl jsem -" Ginny ruku z prstenu pomalu přesunula Harrymu na hruď. Jeho srdce cítila, jako by snad bylo její vlastní; bilo jako splašené, jako by se všem těm hrůzám snažilo uniknout.

"Pomozte mi někdo! Mami - ta-… GINNY! GINNY!" vykřikl z plných plic. "Ne-…" vypravil ze sebe už jen zlomeným hlasem.

Dveře ložnice se tiše otevřely; na jejich prahu se objevil čtyřletý Teddy Lupin, který u nich, jako ostatně každý víkend, nocoval. Tiskl si k sobě plyšového draka, jehož dostal k narozeninám od 'strýčka' Charlieho, Ginny mu ale nyní nevěnovala pozornost.

"Harry!" opakovala hlasitě, "Harry, probuď se, prosím, probuď se!" rukou na jeho hrudi pevně stiskla Harryho tričko. Druhou dlaní ho, spolu s dosud vlhkým kapesníčkem, hladila po tváři.

V tu chvíli se Harryho smaragdově zelené oči otevřely, rychle se posadil. Ginny stihla jen uhnout. Ted dál jen nehybně stál, vypadal opravdu vyděšený; netušil, co má dělat.

Harry nějakou dobu jen nepřítomně hleděl kamsi na druhou stranu místnosti, jediným zvukem byl jeho přerývaný dech. Z ničeho nic mu z očí začaly stékat tiché pramínky slz. "Promiň, promiň, Teddy," dostalo se z něj trhaně, téměř neslyšně.

"Ha-Harry?" oslovila ho Ginny znovu, tentokrát o něco tišeji, přesunula se přitom před něj. Rukou ho jemně hladila po paži.

"Ginny -" zasekl se nevěřícně, "Ginny, já - ty - ty žiješ -"

Ginevřino srdce se znovu bolestně sevřelo; skousla si spodní ret, zhluboka se nadechla, aby se nejdříve sama uklidnila. Než ale stihla přikývnout, obtočil kolem ní Harry paže a pevně, téměř bolestně, si jí k sobě přitáhnul. "Ginny," opakoval. Hlavu sklopil a položil ji na místo, kde se potkával její krk s ramenem.

Stále cítila, jak se Harry chvěje. Okamžitě zareagovala, rukama mu začala konejšivě přejíždět po zádech. "Ššt, ano, to nic; byl to jenom sen, Harry, miláčku," mumlala mu do vlasů, na spánek mu vtiskla něžný polibek.

Prsty pevně stiskl látku jejího trika; dech byl stále moc rychlý, pomalu se ale začal uklidňovat.

Po pár minutách Ginnyina uklidňování, se konečně vrátil zpět do reality. Tohle byla přítomnost.

"Ginny?" zamumlal tichým hlasem, hlavu ale nezvedl, ani svůj stisk neuvolnil. Na znamení toho, že poslouchá, ho rukou opatrně pohladila po vlasech. "Miluju tě. Nepřežil bych, kdyby mi tě vzali." pronesl stejně tiše s tak čistou láskou a upřímností, že to Ginny přinutilo ke smutnému úsměvu.

"Já tebe taky," odpověděla jen. Všimla si, že se jeho tělo uvolnilo.

Harry sebou cuknul, když ucítil, jak se k němu zezadu tiskne Teddy. "To nic, to byl jenom sen," opakoval malý Lupin, co slyšel říkat Ginny a co mu ostatně říkal i kmotr, kdykoli měl on sám ošklivý sen. Svou plyšovou hračku stále svíral v ručce.

Ginny jen natáhla paži a pohladila ho po nyní znovu tyrkysově modrých vláscích. Jen několik momentů před tím byly naprosto černé, přesně takové, jako měl Harry.

O pár chvil později Ted již ležel natažený přes Harryho polštář a opět klidně oddechoval.

"Všechny jsem je viděl, Ginny," ozval se potom znovu Harry šeptem. "Nemohl jsem jim utéct… Byli všude - a jen tak stáli, úplně bez života - a ty -" zamumlal.

"Už je to pryč," přerušila ho, "Pryč," dovolila si přivřít oči a znovu se jen oddat tomu pocitu, že je v Harryho náručí.

"To jsem ale bystrozor, co? Pronásledovaný minulostí, sny a…" hořce se odmlčel.

"Harry, takhle o tom nepřemýšlej. Jsi jenom člověk. Jen Harry. Už žádný Vyvolený. To… jednou to skončí. Bude dobře." pošeptala mu odpověď, načež mu vtiskla další polibek do vlasů.

"Děkuju," zamumlal nakonec, podíval se jí do oříškových očí. "To jsem potřeboval," lehounce se usmál.

Ginny mu úsměv opětovala a palci setřela slané cestičky, které mu na tvářích zůstaly po slzách.

"Kdykoli." odpověděla, jemně ho políbila na ústa. "Měli bychom spát, ráno má přeci přijít Hermiona s Ronaldem," připomněla. Pohlédla na Teddyho, dosud klidně oddechujícího na vedle nich. "Asi by se měl vrátit do postýlky," pošeptala ještě, než ji Harry úplně pustil. Ten se jen pousmál, natáhl se pro hůlku a vedle jejich postele se objevila další, o něco menší postýlka, s jakousi 'ohrádkou'.

"To mu bude muset stačit." usmál se poté, co do ní Teda opatrně uložil a vrátil se.

Zezadu Ginny objal, políbil ji na odhalený krk. S povzdechem znovu zopakoval ta známá slova, díky kterým se rusovlásce rozehřálo srdce, a o chviličku později znovu usnul.

"Dobrou noc, Harry," zamumlala ještě ospale Ginny.
Kapitola 2 | Kapitola 4
A/N: Harry a Ginny jsou si zkrátka souzeni. Minimálně v knize. A mimochodem, na plátnu jim to taky... sluší ^^ Můj názor znáte. A Teddy... je Teddy. Ve čtyřech letech toho moc nadělat nemohl, že?
J.K.Rowlingová: "Harry and Ginny are real soul mates. They're both very strong and very passionate. That's their connection, and they're remarkable together."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ani Ani | Web | 30. října 2011 v 19:33 | Reagovat

Ach, ta je nádherná! ;)) Ten Teddy je roztomilý :D. Těším se na další kapitolu.

A ještě moc děkuju za komentáře na blogu. Od tebe mě pochvala povídky obzvášť těší, portože píšeš krásně! :)) Díky.

2 Grace Grace | Web | 30. října 2011 v 21:51 | Reagovat

moc krásné :-)

3 jaazaseja jaazaseja | 21. března 2015 v 16:09 | Reagovat

Kdy uz bude dalsi kapitola!?
Strasne se na ni tesim!
Miluju povidky s Harrym a Ginny!
O:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.