Deník H. G. - Kapitola 9: Přípravy

30. srpna 2011 v 19:54 | Wish Katie

"Lily!" vykřikla vyděšeně Rosie a seskočila ze sedačky na zem, tam, kde její sestřenka kašlala a nemohla popadnout dech. "Lily, vstaň! Co se děje? To přejde," klekla si k ní, ruku jí položila na záda a konejšivě jí po nich přejížděla, nemělo to však žádný efekt. "No tak," zašeptala Rose, hlas se jí lámal. Co to má znamenat? Takhle dlouho ty Lilyiny záchvaty kašle nikdy netrvaly, navíc u nich nikdy nehrozilo, že se opravdu udusí. Když si mladší dívka odtáhla ruku od úst, spatřila na nich Rose… krev? "POMOŽTE MI!" vykřikla nakonec, co jí hlas stačil, "Pomožte - prosím - někdo! Lily!" Po tvářích se jí začaly koulet slzy beznaděje.


Jen napůl slyšela blížící se rychlé kroky.

"Proboha," zašeptal Harry a rozběhl se k nim, "Co se děje, Lily?!" padnul na kolena vedle nich, odhrnul dcerce vlasy, které zakrývaly její tvář. "Rose?" otočil se k ní.

"Já vážně nevím," plakala, trochu se od Lily vzdálila. 'Co to má být?!' běhalo jí hlavou.

"Zatraceně, co - Anapneo!" namířil na dívku hůlku, nikterak to však nepomohlo. Pak mu bleskla naděje, "Hermiono!" zavolal směrem ke schodišti, pevně Lily chytil a vzal jí napůl do náruče. "Rosie, rychle, doběhni pro mamku," otočil se na dívku. Neprotestovala a rychle odběhla. "No tak, Lily, ššt," snažil se jí aspoň trochu uklidnit. Jeho oči sledovaly kapičku krve stékající z koutku Lilyiných úst.

Rosie nemusela běžet daleko; Hermiona, stejně jako Harry, slyšela dcerčino volání a hned byla dole. Rychle se dostala až k Harrymu, který v náručí třímal Lily. Sáhla jí na čelo; dívka sebou bez ustání mrskala. Všimla si červené kapky stékající dolů po Lilyině tváři. Mávla hůlkou a do ruky jí přiletěla jakási lahvička z jedné z kuchyňských skříněk. Opatrně nalila její obsah Lily do úst, dívka ho polkla a za minutku začala zase volně dýchat.

Hermiona si oddechla. V tu samou chvíli se dveře Doupěte otevřely, dovnitř vběhla Ginny.

"Zahlédla jsem oknem, že se něco děje, co -" vyhrkla, když spatřila Lily, výraz její tváře se změnil ze zmateného na vyděšený. Pomalu k nim došla.

"Děkuju, Hermiono," zašeptal Harry a zvedl k ní oči.

"To nic," usmála se, "Jenom nevím, co to mělo znamenat?" otočila se tázavě na Rosie, která stále ronila slzy.

"Já - n-nevím, už párkrát takhle kašlala, ale nikdy ne -" nevěděla, co říct dřív. Všechno se stalo nějak rychle.

"Nic se neděje," pohladila ji Ginny roztřeseně po vlasech, "Bude v pořádku, že?" podívala se na Hermionu stále sedící na stejném místě. Ta se zkoumavě zadívala na stále ležící Lily.

"Ano, měla by být. Prozatím jsem jí dala něco na uvolnění dýchacích cest," nadechla se a povzbudivě se na Ginny usmála, "a až se z toho vyspí, dám jí ještě pár lektvarů. Bude naprosto zdravá," ujistila je.

"No, já -" ozval se Harry, trochu si Lily nadzdvihl - ta na malinkou chvilinku pootevřela oči, připadala si ale nějak zvláště unavená; to pravděpodobně způsobil onen lektvar - a postavil se, "Odnesu jí do pokoje," mluvil teď spíš k Ginny. Přikývla, pohladila dcerku po čele a pohledem Harryho následovala.

I Rose už se uklidnila. Matka jí vzala za ruku, stiskla ji, a vyšla s ní ven na zahradu, kde byl nic netušící zbytek rodiny.

***

Večer toho dne už Rosie téměř nemyslela na to, co se dopoledne stalo, do pokojíčku se však ještě za celou dobu nepodívala. Posadila se do křesílka u krbu, otevřela deník a pokračovala ve čtení, aby přišla na jiné myšlenky.

Výborně, o mém zasnoubení s Ronem už ví celá rodina, pan Weasley to rozhlásil všude možně - poslal patrony Georgovi do obchodu, Billovi, Charliemu, všem známým. A mým rodičům jsem zase poslala dopis já. Paní Weasleyová, které budu brzy říkat 'mami', si mě hned odchytla a začala se mnou plánovat svatbu. Je to zvláštní, vybírat všechny ty barvy, sestavovat seznam hostů… Je vidět, že Molly to žádné problémy nedělá, po svatbě Billa a Fleur je v tom přebornice.

"Rosie, kde je Lily?" promluvila k ní babička, "Dlouho jsem jí tu nikde neviděla, byla vůbec venku?" tázavě se na ní podívala, z tváře vnučky však nedokázala nic vyčíst.

"Myslím, že je pořád v pokoji," zamumlala, smutně se podívala z okna. Dělalo jí to starosti.

"Ale proč -" chtěla se už vyptávat, nakonec se ale rozhodla jít to zkontrolovat osobně.

Vyšla do patra, kde byly dveře k pokoji dívek. Málem se srazila s Ginny, která právě vycházela.

"Ginny, zlato, děje se něco?" zeptala se starostlivě.

"Teď už ne," řekla potichu a začala scházet dolů. "Dala jsem Lily pár lektvarů od Hermiony, takže už jí nebolí mluvit," pronesla, unaveně si odhrnula vlasy z čela a šla si sednout ke stolu do kuchyně, kde čekal zbytek rodiny. Paní Weasleyovou s nechápavým výrazem na tváři nechala stát za sebou.

***

Už se to blíží, budu se vdávat! Nevím, jestli je to tou nervozitou nebo naopak nadšením, ale při pomyšlení na to se mi vždycky rozklepou kolena. Nemůžu uvěřit, že už to je za dva týdny! S Ronem jsme se shodli, že první prosinec bude pro svatbu ideální. Respektive, já jsem se shodla, Ron nenamítal.

Všechny přípravy jsou téměř hotové, paní Weasleyová už jen řeší drobnosti, jako například 'kde bude jaký host sedět'. Chtěla jsem jen malou svatbu, takhle je z toho téměř mezinárodní událost. Ale co, alespoň si to budeme všichni pořádně pamatovat.

"Rosie,"

Příjde mi, že čím méně času do toho dne zbývá, tím méně jsem nervózní. Asi je to tím, jak se s tím vším smiřuji. Zkrátka už nebudu 'malá Grangerová', ale 'manželka pana Weasleyho, Hermiona Weasleyová.' Merline, to je hrozně zvláštní… Ale já si zvyknu. (Nic jiného mi nezbývá.)

"Rose," ozval se znovu hlas, tentokrát o něco výrazněji.

Je rozhodnuto, sice na poslední chvíli, ale co. Družička bude opět Fleuřina sestra. Nikomu tady nevadí, že bude jenom jedna, ani to, že už jednou družičkou byla - na svatbě vlastní sestry. Ona je pro to zkrátka ideální.

Svědky už máme vybrané dávno; bylo to hned jasné. Kdo jiný by se na to hodil více než Harry s Ginny? Nikdo, správně. Přišlo mi, že i kdybychom to s Ronem neřekli rovnou, paní Weasleyová by to brala jako samozřejmost.

"Rose!" vykřikl Hugo a zamával sestře rukou před očima.

"He -" chvíli nevěděla, co se děje. Byla tak zabraná do deníku, že úplně zapomněla, kde je. "Potřebuješ něco?" otázala se zmateně.

"Ne, je večeře, čeká se jen na tebe," zasmál se mladší bratr.

"A-ha, díky," prohrábla si nervózně vlasy, rychle deník schovala a šla do kuchyně.

***

Rose právě otevírala dveře do pokojíčku.

"Lily, spíš?" zašeptala, aby jí případně neprobudila.

"Ne," ozvalo se zasípání zpod peřiny. Lily se převalila na záda a posadila.

"Už je ti líp?" optala se druhá dívka; dveře zavřela, deník odložila na postel a začala se převlékat do pyžama. Odpovědí jí bylo pouhé přikývnutí a chabý úsměv.

"Četla sis něco dalšího?" zněla další otázka, tentokrát opět zasípaná ze strany Lily.

"Jo," potvrdila, "teď tam jsou samé přípravy na svatbu, potom ti to dám přečíst," usmála se, "Mimochodem, můžeme si číst i teď," navrhla pak, v očích se jí objevily hvězdičky. Lily nadšeně přikývla. Rose si tedy sedla k ní na rozkládací lůžko, nalistovala stranu, kde naposledy skončila, a obě se daly do čtení.

Svatba se blíží rychlostí světla. Zbývají mi poslední tři dny svobody; poslední tři dny, pro pána! Nemůžu se dočkat. V nemocnici mi všichni na každém kroku gratulují, i když zatím není k čemu. Asi mají stále na mysli to 'zasnoubení', i když už to bude nějaký pátek. Nevadí mi to.

Další zápis byl až ze dne po samotném obřadu.

Uteklo to tak rychle… Ale bylo to nádherné. Všechno.

Už od samotného rána bylo v Doupěti rušno, hosté se sjížděli už v brzkých ranních hodinách. Andromeda s Teddym tu byli dokonce ještě dříve, než jsem se probudila. Snídaně byla vážně jen rychlá, musela jsem se jít převléci do šatů. Nemohla jsem se dočkat, vlastně jsem měla trochu strach; mělo to být poprvé, co si je vyzkouším.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.