Deník H. G. - Kapitola 4: Volně dýchat

29. srpna 2011 v 22:01 | Wish Katie

Teprve se rozednívalo, když dívka s ohnivě rudými vlasy otevřela svá oříškově hnědá očka.

"Už jsi vzhůru?" ozvalo se šeptem od postele. Lily se tím směrem otočila a posadila se na svém rozkládacím lůžku.


"Rosie!" vyjekla nadšeně, hned si ale ústa zakryla rukou. "Úplně jsem zapomněla, že jsme v Doupěti," usmála se a zívla.

"No, každopádně…" usmála se na ní sestřenka zpátky, "Vypadá to, že jsme zatím vzhůru jediné. Co si takhle číst?" mrkla a zpod polštáře vytáhla knížečku, kterou tam předchozí večer schovala. Lily se na předmět dívala trochu nedůvěřivě, zvědavost ale vyhrála. Přikývla a šla si sednout za Rose na postel.

"A co tvoje mamka?" vzpomněla si najednou, "Řekla jsi jí to? Myslím - že jsme ho našly," upřesnila. Starší z dívek přikývla.

"Řekla jsem jí všechno, přesto mi ho ale nechala," oznámila nadšeně. "Takže… začneme?" v očích se jí při těch slovech zablesklo a už, už listovala stránku, na které předchozí den skončily.

"Tady," ukázala Lily, "tady, u - u Voldemorta," polkla, ale za každou cenu si tento příběh chtěla přečíst.

Voldemort začne svou hrůznou vládu - zavraždí všechny čaroděje z mudlovských rodin a to je jen začátek.

Dlouhou dobu jsem pak nic nevnímala, tedy, dokud Ron nevykřiknul… tu větu.

"Harry - Kde je Harry?!"

S těmi slovy jsem se od něj odtáhla a rozhlédla se - Harry opravdu nikde nebyl, a Voldemort? Ten se spolu s davem začal přemisťovat do Velké síně - a zuřil. Hlavou mi v tu chvíli neběželo nic jiného, než 'Co se to tady děje?' Než jsem se ale stihla vzpamatovat, vtáhli mě do boje. Stál proti mně takový zarostlý Smrtijed, páchl jako troll; upřímně, neměl šanci. Byla jsem zmožená předchozím bojem, ale on více. Nikdy bych ale nevyřkla vražednou kletbu. O to se postaral Aberforth, ani nevím, jak se tam tak rychle objevil.

Opravdové překvapení nás ale ještě čekalo. Zdálo se mi to, nebo to byl opravdu Harryho hlas, který vykřikl "Protego!" a vytvořil tak neviditelnou stěnu uprostřed síně?

Málem mě trefil šlak, zpod neviditelného pláště se objevil Harry - náš Harry, Harry, který měl být…

"To je nemožný, jak - ?" zamumlala nevěřícně Rose.

"Tiše," odpověděla jí šeptem Lily, hlavu však od deníku nezvedla.

Harry vypadal… jak bych to řekla, unaveně, ale Voldemort… Nemyslím si, že mu to docházelo, z jeho očí, jako by sršely blesky. Celou dobu pozorně poslouchal všechno, co mu Harry říkal, všechno. Myslím, že Harry ani ten Had nebyli zdaleka ti nejvíce nervózní lidi v místnosti. Přísahám, že Ginny, paní Weasleyová… Ne, nikdo ani nedýchal.

A pak se to stalo, v jediném krátkém okamžiku - Tom Raddle, známý pod jménem lord Voldemort, padl. Zabila ho jeho vlastní vražedná kletba.

A pak - pak, jako by celá místnost začala znovu dýchat. Běželi jsme k Harrymu, stejně jako zbytek celé síně. Ginny ho objala a nechtěla pustit, Harry ale nevypadal, že by mu to vadilo. Až Bill ji od něj odtáhl, aby se dostalo i na nás ostatní. Byl to nepopsatelný pocit, jako by ze mě opadlo několikatunové závaží, které mne do té doby tížilo v žaludku.

Bude dobře. Určitě.

"Ano!" vypískla nadšeně Lily. Zápisy v Hermionině deníku jí doslova vtáhly, jako by byla jedna z přihlížejících. Nebylo se tedy čemu divit, že úplně zapomněla na zbytek rodiny, která možná ještě spokojeně spala.

"Konečně," oddechla si Rose, "konečně, teď už bude jenom dobře, vždyť je to tu napsané, ne?" usmála se. Čtení zápisů z války jí moc netěšilo; ačkoli to bylo zajímavé, to, že rodiče prožili něco tak hrozného, jí nahánělo husí kůži.

Téměř v tu samou chvíli zaslechly zvuky cinkajícího nádobí z kuchyně.

"Babička už nejspíš chystá snídani," konstatovala Lily a uvědomila si, jaký má vlastně hlad. Hlasitě jí zakručelo v žaludku.

"Merline, ty už jsi jak Hugo," uchechtla se Rose a vstala z postele. "Půjdeme se nasnídat? Dokud tam ještě nikdo není, mělo by na nás něco zbýt," natáhla ruku k Lily, aby jí pomohla vstát.

"Dobře," kývla a o minutku později - už převlečené - společně sbíhaly ze schodů.

***

Po snídani, u které byly jen ony dvě s paní Weasleyovou a Fleur, která přišla pomáhat, se společně vydaly na zahradu. Za domem se usadily na starý pařez a znovu otevřely deníček.

Doma je doma. Nemyslím to teď doslova, samozřejmě, ale… paní Weasleyové určitě nevadí, že i já to tady považuji za domov, za svůj druhý domov. Už je to týden od závěrečné bitvy. Je to… neuvěřitelný pocit, vědět, že teď největší zlo, které na mě čeká, je trpaslík za domem.

Nad těmito slovy se Rosie s Lily usmívaly. Byla to příjemná změna, číst najednou něco, co nezavánělo, jak to říci, smrtí.

Zítra se chystá pohřeb všech, kteří v bitvě padli. Zdá se mi to trochu pozdě, ale bylo nutné ještě opravit hrad, který byl celý zřícený, a všechno zařídit. O to se postarala hlavně profesorka McGonagallová, funkci ředitelky zvládá skvěle. Je to smutné, když na to pomyslím, pohřbívat všechny ty známé tváře - Freda, Lupina, Tonksovou… chudáček malý Teddy, nikdy nepozná rodiče… Touto dobou ho má u sebe Andromeda, dohodli se s Harrym, že to tak bude prozatím lepší; navštěvujeme je ale všichni, jak jen to jde, aby nebyla sama.

Dokonce i Snape bude pohřben po jejich boku. Chvíli trvalo, než jeho tělo objevili v Chroptící chýši, profesoři se ale nakonec shodli, že si pořádný pohřeb zaslouží - už jen proto, že mu 'Brumbál věřil'.

Lily se smutně zadívala do dálky. Teddymu bylo tento rok devatenáct. Devatenáct let a nikdy pořádně nepoznal rodiče. Věděla ale, že její mamka a taťka mu rodiče nahrazují dokonale, vždy se k němu chovali jako k vlastnímu.

Rychle se dostaly za zápisy o tom, jak probíhal pohřeb, dokonce se dostaly i za sáhodlouhé popisy toho, jak se s nimi stále pokouší spojit ministerstvo. Také rychle přešly Hermionino opětovné shledání s rodiči, u čeho se jim dojetím skoulelo pár slziček. Když otočily o několik stránek dál, našly část, kde už Hermiona popisovala jejich další životní rozhodování.

Dnes je velký den, půjdu se podívat do nemocnice Svatého Munga. Moc ráda bych tam pracovala jako léčitelka. Dlouho jsem přemýšlela, co si zvolit, a nakonec se rozhodla pro toto povolání. Podle ministerstva není důležité, abychom si dodělali poslední rok v Bradavicích a studovali dále na OVCE. Přece jen jsme podle nich 'celou tu dobu pomáhali Harrymu Potterovi a porazili pána zla'. Moc se mi to nezamlouvalo, ale koneckonců, co bych tam bez Rona a Harryho dělala?

Harry už je rozhodnutý - chce si splnit sen a stát se bystrozorem. Do výcviku ho přijali takříkajíc okamžitě. Aby ne. A Ron? Ron je Ron, asi se z něj vážně zblázním. Když jsem se s ním nedávno na toto téma bavila, pořád jen mručel a nakonec z něj vypadlo, že je na to 'času dost'. Merline, dej mi sílu, abych toho ňoumu v budoucnu nezabila. (To byl vtip, samozřejmě.)

Když už jsem u toho Rona… Já nevím, chová se zvláštně. Asi ještě truchlí za Freda, jako všichni tady, ale tohle jeho chování nemůže být způsobeno jen tím. Asi si s ním večer popovídám.

Rose se zasmála.

"Nezabila? No teda," uchechtla se, "to bych do mamky neřekla," podotkla.

Tak jsem zpátky. Vzali mě, zítra nastupuji, budu se zaučovat. Nějakou tu teorii už koneckonců mám, bez ní bychom na naší cestě za viteály nepřežili ani den. Po večeři si plánuji promluvit s tím zrzavým troubou. Ach, jak těžké to je, být zamilovaná do někoho, kdo od vás prakticky celou školní docházku jen opisoval a kdo by si slova 'Miluji tě' vyložil nejspíš jako nějaké čínské nářečí.

Nedávno jsem na zahradě z okna zahlédla Harryho s Ginny. Zase se dali dohromady, přeju jim to. Vím, co si Ginny musela prožívat, když o nás rok neměla žádné zprávy, my na tom byli přece jen podobně. Kéž bych i já mohla mít takové štěstí…

Nad tím se děvčata jen usmála. Víc už si přečíst nestihla, od zadních dveří na ně volal onen 'zrzavý trouba' zmiňovaný v posledních zápisech.

"Rosie, Lily, pojďte dovnitř, bude oběd," houknul a čekal, až k němu doběhnou. Rose rychle schovala bloček do kapsy a vydaly se k domu. Vážně si četly takovou dobu? 'Nějak rychle to utíká,' pomyslela si, když jí otec sevřel v náručí, jakmile k němu doběhla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mellisa mellisa | 16. října 2015 v 22:45 | Reagovat

Jen měla Hermiona ve velká síni s Lenkou a Ginny bojovat proti Belatrix. ;)

2 mellisa mellisa | 17. října 2015 v 10:04 | Reagovat

A ještě něco, nevím co je na tom pravdy,  ale četla jsem, že Hermiona své rodiče našla ale odcizila se jim protože jí nemohli odpustit úpravu paměti.

3 mellisa mellisa | 17. října 2015 v 10:12 | Reagovat

Tak počkat! Teď jsem to dočetla. Hermiona NIKDY nepracovala u sv. Munga! Nejdříve na MK na odboru kouzelných tvorů kde se snažila uplatnit práva domácích skřítků a potom jí povýšili!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.