Deník H. G. - Kapitola 11: Další kroky životem

30. srpna 2011 v 21:42 | Wish Katie

To, co mi řekla, mi doslova vyrazilo dech. Ale v dobrém slova smyslu. Celá rodina na to čekala takovou dobu - a tím se také vysvětlovalo, proč Ginny celou dobu jen zářila. Ano, Harry jí - konečně - požádal o ruku! Jsem z toho hrozně nadšená - bude další svatba! Celou dobu jsem s Ginny probírala všechny detaily - chtěla jsem vědět co nejvíc, jaké to bylo. Po jejím vyprávění jsem musela uznat, že vše probíhalo značně romantičtěji. Ale Ron to zkrátka udělal svým způsobem, svým 'Ronovským' způsobem. Merline, toho troubu bych milovala, i kdyby mi nasadil prstýnek ve slepičím kurníku.


Byla jsem první, kdo se o tom dozvěděl. A mou povinností coby manželky bylo říci to Ronovi. Měla jsem tak trochu strach, že kdyby mu to řekl Harry, vyšel by z pokoje celý zpřelámaný, takže jsem se nabídla sama.

Další dvě koule narazily do okenních tabulek.

"Radši si jich nebudeme všímat, třeba si budou myslet, že tady nejsme," navrhla Lily. V tu chvíli se dveře pokojíčku otevřely.

"Našel jsem je!" zavolal Hugo.

"Pozdě," povzdechla si Rosie zkroušeně. Deník strčila do šuplíku a pomalu se k bráškovi otočila. "Už jsem ti povídala tu pohádku o chlapečkovi, který neustále obtěžoval sestřičku a uhodil do něj blesk?" zeptala se, koutky jí ale pobaveně cukaly. Huga měla ráda, někdy byl ale vážně trochu, jak to říci… nesnesitelný.

Lily jen užasle sledovala, jak se chlapcův bojovný výraz mění ve značně zmatený. V tu chvíli za nimi přišla Viktorie.

"Co tu kutíte?" optala se pobaveně. V ruce držela učebnici Starodávných run; do návratu do Bradavic zbýval už jen den, a jelikož byla v posledním ročníku, musela se i o prázdninách připravovat na OVCE.

"Nic," zavrtěla Rosie nevinně hlavou, "Vlastně, tady Hugo se právě chystal na odchod, že?" otočila se na bratříčka. Ten němě přikývl, otočil se a vyšel z pokoje.

"Teda, co jste mu to udělaly?" podivila se Viky, vešla do místnosti a přivřela za sebou dveře.

"Nic," zopakovala Rose svou odpověď, nepatrně se usmála. "Tady nemá co dělat, stejně na něj venku čeká James s Alem," dodala. Nad tím jejich nejstarší sestřenice jen s úsměvem zakroutila hlavou.

"Hej! Viki, kde jsi?!" ozvalo se zezdola volání. Teddy už se po přítelkyni opět sháněl. Ta si povzdechla.

"Ach, co se to zas Dominice povedlo," prohrábla si rukou své blonďaté vlasy, "Vždycky, když něco provede, jsem povolaná jako první do služby. Snad Teddymu tentokrát omylem nespálila vlasy až ke kořínkům," otočila se na odchod, "Tak nic, holky, mějte se," vyšla na odpočívadlo a zavřela dveře. Lily s Rose, které zanechala v pokoji samotné, přemáhaly smích.

Probíhalo to celkem dobře, ani nějak extra nezblednul, což jsem okamžitě považovala za dobré znamení. Je vidět, že už se s tím smířil, no, zkrátka jaksi vyspěl. Konečně. Oddechla jsem si, znamenalo to totiž, že je Harry v bezpečí.

U toho se Lily od srdce zasmála. Ronův ochranitelský komplex, zdálo se, po dlouhé době konečně odezněl.

Reakce paní Weasleyové? Pláč, pláč a zase pláč. Byla snad ještě šťastnější, než když se dozvěděla o mně s Ronem. Tedy, pokud to tak lze říci. K jejímu štěstí nepochybně přispělo i to, že o všechny její děti bude dobře postaráno. Jistě, ještě stále zbývá Charlie, ale ten se vždycky bude více zajímat o draky než o ženy.

Večer jsem se šla s Ginny opět projít. Probíraly jsme svatbu, co jiného. Doufám, že ani ona na tu svou nikdy nezapomene, tak jako já na naši. Oni dva si to přece jen zaslouží.

Mám pocit, jako by se vše začalo obracet k lepšímu. Na tu… věc si budu pamatovat pořád, ale jak říká Ron, život jde dál. Kdybych se zasekla, nikdy bych žádné miminko neměla.

Nedávno se za námi opět zastavili mí rodiče. Weasleyovi už se s nimi znají takovou dobu, stali se z nich dobří přátelé. Přesto se ale Artur stále nepřestává divit jejich autu. Naši ho pokaždé nechají sednout za volant; ovšem na otázku, jestli si nechce zařídit, odpověděl pan Weasley záporně. Naštěstí si uvědomil, že vůbec netuší, jak se takovéto nelétající auto ovládá.

Celý dům jako by ovládla uvolněná atmosféra. Všechno je tu zkrátka 'v pohodě'. Co víc si může člověk přát?

"Pomoc!" zaslechly přes okno tlumené zaskučení. Zvědavě vykoukly ven; naštěstí se 'nic nedělo'. To jen na Albuse spadl sněhulák, kterého na zahradě právě stavěli, a doslova ho zavalil. Naštěstí byli kluci stále poblíž, takže ho ihned začali vyhrabávat.

"Udělalo by jim něco, kdyby hodinku vydrželi v klidu?" zavrtěla Rosie hlavou.

"Mám pocit, že za takové situace by se mohli proměnit v kámen," souhlasila s ní Lily.

Tak koukám, že o chystané svatbě už ví celý kouzelnický svět. O to se postaral Denní Věštec. 'Vyvolený se žení', zněl titulek. Ginnyina reakce? Zasmála se tomu a noviny schovala do svojí 'krabice', kam si dává všechny upomínkové předměty. Chytré. Chci vidět její výraz, až jí za pár let vyndá.

"Tu krabici musím vidět!" Lily se zvedla ze židle a s bojovným výrazem se rozhlédla po pokoji.

"No, co když - co když už tady dávno není, to tě nenapadlo?" položila jí Rose docela rozumnou otázku.

"Ach jo," povzdechla si, "v tom případě se mamky budu muset zeptat přímo, třeba jí má doma," vymyslela si ihned nový plán.

Moc dobře to nechápu, ale Harry s Ginny v kuse někam mizí. Nemyslím, že mizí někde po domě, vždycky se z okraje zahrady někam přemisťují. Normálně by mi to bylo jedno, ale když oni se tu už skoro neobjevují!

Dnes ráno opět přišel dopis od Charlieho. Paní Weasleyová je pokaždé takovém dopise naprosto u vytržení. Celý den nemluví o ničem jiném, než že jí 'napsal její milovaný synáček'. Typická matka.

Dlouhou dobu se pak zjevně nic nedělo… Až do toho dne, kdy si Hermiona zapsala další z mnohých zážitků.

Jo tak! Záhada vyřešena, konečně, po celé té dlouhé době jsem do 'tajemství' byla zasvěcená i já. Ginny s Harrym se rozhodli opravit dům v Godrikově Dole, ten dům, ve kterém kdysi Potterovi žili. Upřímně, nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale příjde mi to docela logické. Před chvílí jsme se odtamtud vrátili; už to vypadá o moc lépe, než jak si to pamatuji od naší poslední 'návštěvy' oné malé vesničky. Všechny stěny stojí, jen uvnitř to je pořád pusté. Nepochybuji ale, že to bude více než útulné, až tady budou bydlet.

Když už jsem u Godrikova Dolu, během dnešního 'výletu' jsme se po něm šli s Ronem porozhlédnout. A do očí nás praštil opuštěný zchátralý domek pár ulic od domu Harryho rodičů. Netrvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že je to starý dům Bathyldy Bagshotové. Trochu jsem se při vzpomínce na ní otřásla, navrhla jsem ale, abychom se po něm šli trochu porozhlédnout.

Vše zůstalo přesně, jak si pamatuji. Jen fotografie a knihy z poliček zmizely. Trámy byly stále značně ztrouchnivělé a schodiště už drželo pohromadě jen silou vůle. V patře jsme našli onu, mě dobře známou, ložnici. Byla tichá, zatuchlá, postel stála pořád na svém místě. Okno bylo rozbité, zjevně se ho nikdo nepokoušel opravit od doby, co jsme jím s Harrym vyskočili. Pak to ale přišlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.